Úvodní strana

Poselství J.A.Komenského pro vzdělanost a humanitu dneška

Profesor PhDr.Jan Kumpera, CSc.
Katedra historie Pedagogické fakulty Západočeské univerzity,
30619 Plzeň, Sedláčkova 39 - telefon: 019-7237951, e-mail: JKUMPERA@KHI.ZCU.CZ

Referát přednesený 15.listopadu 1999, v den výročí Komenského smrti, na Obecné poradě ´99 - Sto let uprostřed Evropy, pořádané Nadací Pangea v Praze

(V závěru připojena Komenského biografie v datech)

1.Osud a tvorba na pozadí doby

Jan Amos Komenský prožil svůj dramatický a plodný život v letech 1592-1670. Byla ta doba mnoha rozporů a protikladů, jejichž střetáváním a prolínáním se vytvářely základy novodobé evropské společnosti. Komenský byl svojí dobou hluboce ovlivněn a také jeho dílo bylo výsledkem celoživotní snahy vyrovnat se s neutěšenými dobovými poměry a najít přitom východiska z bludišť čili "labyrintů" současné vědy, kultury i politiky. Pět velkých protikladů poznamenalo Komenského éru v širším smyslu: sociální, politický, náboženský, kulturní a vědecký, přičemž konfliktní rozpory těchto jednotlivých oblastí lidské činnosti spolu úzce souvisely.

16.a 17. století je především dobou nastupujícího novověku. Doznívají staré středověké struktury a cestu k novým sociálním a ekonomickým obzorům si razí síly, zdůrazňující podnikavost a odmítající neměnná, provždy daná privilegia. V mocenské sféře se vyhrocuje protiklad mezi absolutistickým státem a stavovským uspořádáním, tedy mezi tuhým centralismem a svobodnější společností. Také v evropské kultuře dochází k výrazným proměnám. Doznívá renesance a humanismus. Přechod mezi starší renesanční a nově se rodící barokní kulturou představuje v této přelomové době tzv. manýrismus. V Komenského době se však - především v západní Evropě - objevují i prvky nového, racionalistického myšlenkového směru - osvícenství, zdůrazňujícího možnosti lidského rozumu a vědy. Také evropská věda a vzdělanost prochází tehdy složitým vývojem. Odpor proti scholastickým dogmatům, posilovaný převratnými objevy v astronomii a medicíně, motivuje i pokusy o vytvoření nové vědy i nového systému vzdělávání. Proto bývá Komenskho doba také nazývána "vědeckou a myšlenkovou revolucí 16. a 17.století".

Tyto souřadnice určovaly nejen Komenského život, nýbrž ovlivnily vývoj jeho nápravného díla. Comeniova tvůrčí aktivita byla původně zaměřena k reformě českých poměrů.Ještě za vnitřního exilu ve východních Čechách a na počátku pobytu v polském Lešně, v době nadějí na brzký návrat do vlasti, směřuje jeho práce k vytvoření projektu Český ráj se znovu rozzelenávající, jehož základní a vlastně jedinou dokončenou částí je Česká didaktika. Již tehdy je tu ovšem zakódována základního Komenského premisa - celková náprava musí vycházet z nápravy jednotlivce, tedy jeho lepším a komplexním vzděláním a výchovou. Právě tento důraz na lidský mikrokosmos, na jednotlivce jako svobodné individuum, dává Komenského vizi reálný rozměr a odlišuje ji od řady jiných renesančních a osvícenských utopií, kde je člověk zcela podřízen a manipulován ve jménu shora oktrojovaného a údajně nejlepšího makrokosmu.Velmi záhy, již ve 30. letech 17. století, dostávají Komenského práce obecnější určení. Obrací se v nich již k celé evropské pospolitosti. Také česká otázka má být tak vyřešena v rámci nového celoevropského uspořádání. Proto Komenský užívá stále více latiny, mezinárodního jazyka evropských vzdělanců. Vzdělání je mu branou k vědění a vědění má být prostředkem k nápravě světa. Evropskou proslulost mu tehdy přinesla moderní učebnice latiny Dveře jazyků otevřené, poskytující studentům i základní encyklopedické znalosti. Pedagogika a didaktika nebyla však cílem, ale prostředkem k poznání světa. Těžištěm Comeniova zájmu se stávala pansofie čili vševěda, ucelený a přehledně uspořádaný systém vědění, kterým chtěl český reformátor vyvést vzdělání z labyrintu zmatků a nejasností. Komenského návrhy získaly značný ohlas v celé Evropě, zvláště příznivě byly přijaty v Anglii, kam byl Komenský pozván skupinou reformních politiků a učenců. I když realizaci Komenského plánů na zřízení Collegium lucis čili "Koleje světla" v Londýně zmařil výbuch anglické revoluce, nápravná koncepce dostala za londýnského pobytu pevnější obrysy, vyjádřené v klíčovém programovém spisu Via lucis čili Cesta světla. Náprava se musí dít společným úsilím vědců a vzdělanců, proto je důležité zřídit mezinárodní akademii, shrnující a šířící nové poznatky. To je však pouze první krok - podobně, tj. dialogem a jednáním se musí vyřešit i spory náboženské a politické. Celý další Komenského život – přes veškeré odbočky a osobní tragédie - se pak soustřeďuje na vytvoření "opus magnum" - na sepsání De emendatione rerum humanarum consultatio catholica - Obecné porady o nápravě věcí lidských. Tuto svou stěžejní práci Komenský promýšlel a psal poslední třetinu svého života - v Lešně, v Uhrách a posléze ve svém závěrečném amsterdamském útočišti, kde také vydal první dva díly s názvem - Panegersia (Všeobecné probuzení) a Panaugia (Všeobecné osvícení). Nejpozoruhodnější je však rozpracovaný šestý díl Panorthosia (Všenáprava) - spis společně s rukopisem celé Nápravy na dlouhá staletí ztracený v prachu zapomnění v knihovně sirotčince v Halle. V Panorthosii Komenský vyjádřil své představy o "sovobodném společném státu lidského pokolení", celosvětovém snášenlivém svazku národů, ve kterém by se řešily spory mezinárodním mírovým tribunálem bez válek a násilí.

2.Odkaz v prověrce času

Smrtí Komenského, posledního českobratrského biskupa, jakoby se symbolicky uzavřel vývoj české reformace, vycházející z husitské myšlenky o potřebě mravní obrody v souladu s Božími zákony. S nástupem utilitárního osvícenství začal vliv Komenského díla rychle slábnout. Z Komenského myšlenkového dědictví přežívala úspěšně snad jedině oblíbená obrázková učebnice Orbis pictus, nicméně nezmizela zcela ani stará českobratrská tradice a z Komenského náboženských ideálů vyrostla v první polovině 18.století nová pozoruhodná církev - obnovená Jednota bratrská, založená v lužickém Ochranově (Herrnhutu) exulanty z Moravy, a to i za spoluúčasti Komenského vnuka Daniela Jablonského. Tato tzv.moravská církev si brzy získala svým praktickým humanismem a misijním působením vliv také v Americe. Osvícenství však Komenského z větší části odmítlo (i když paradoxně jeho vědecké ideály dosáhly tehdy částečného naplnění vznikem vědeckých společností a akademií). Německý osvícenec Adelung neváhal dokonce Komenského zařadit do svých Dějin lidského bláznovství, ve kterém jej označil za "slaboduchého omezence a blouznivce", "individuum vegetující na kraji lidské společnosti." Je pochopitelné, že při takových "posudcích" si vzdělaná Evropa ani nevzpomněla na dvousté výročí Komenského narození (1792). Počátkem nového století nastává však základní obrat - o Komenského díle se zmiňuje pochvalně již Goethe a českého reformátora objevuje i německá klasická filozofie, odmítající jednostranný osvícenský racionalismus.Herder dokonce označil Komenského za "apoštola lidství", u něhož si cenil myšlenky "věčného míru, lepšího uspořádání lidstva a svědomité péče o lidstvo." Smělé plány bratrského biskupa označil za sny, které "nedolétají na Měsíc, ale zůstanou na Zemi a až přijde jejich čas, dozrají v činy". Složitě se vracel Komenský také do své vlasti, kde teprve uzákonění náboženské tolerance v roce 1781 vytvořilo předpoklady pro vydávání jeho spisů. Komenského "přesného a líbezného vyjadřování" si cenil Josef Jungmann a Palacký jej označil dokonce za "dobrodince lidstva", patřícího "mezi nejvýznamnější muže všech dob a národů". Zápas o Komenského se stal součástí širších národních snah o kulturní a politickou emancipaci. Vídeňská cenzura dokonce zakazovala vydávat Labyrint světa, prý "znevažující satiru", podvracející světské i církevní pořádky. Rakouské tažení proti Komenskému vyvrcholilo v roce 1892 zákazem oslav Komenského jubilea na českých školách. V té době se však Komenský stal již pevnou součástí českého historického povědomí a jeho bysty začaly zdobit téměř každou novou školní budovu. Od té doby je však u nás Komenský širokou veřejností chápán spíše jako skvělý pedagog než jako reformní myslitel. Zároveň byl prezentován i jako vlastenecký symbol protihabsburského boje a reformačních tradic. Proto se ke Komenskému hlásila demonstrativně protirakouská opozice a později i první zahraniční odboj v čele s Masarykem, který také svůj slavný inaugurační projev na Pražském hradě v prosinci 1918 začal citací z Kšaftu Jednoty bratrské "věřím i já Bohu, že pro přejití vichřic hněvu vláda věcí tvých se k tobě zase navrátí, ó lide český".

O hlubší, vědecké poznání celého Komenského odkazu se však zasloužili až badatelé tohoto století. Na průkopnické, objevitelské studie Slováka Kvačaly navázali již v předválečném období Novák s Hendrichem. Nesmírně důležité byly i objevy Komenského neznámých spisů - v tomto směru má jedinečnou zásluhu ukrajinský slavista Čyževskij, který objevil v Halle rukopis Obecné porady. Slibný rozvoj komeniologie přibrzdil nástup komunistické diktatury. Zvláště Zdeněk Nejedlý může posloužit za příklad pokryteckého vztahu ke Komenskému. Na jedné straně jej vyzdvihoval jako pokrokového pedagoga, údajného předchůdce socialistické školy, na druhé straně bránil vydávání a překládání Komenského sebraných spisů, a to pro jejich "reakční náboženský obsah". Teprve v uvolněnější atmosféře 60.let se zrodil projekt kritické edice Johannis Amos Comenii Opera omnia, jejíž dokončení zůstává však výzvou i pro příští století. Bádání o Komenském, pěstované hrstkou nadšenců, si však udržovalo vědeckou úroveň, a to také stykem s mezinárodním komeniologickým společenstvím (i když převážně jen v korespondenční podobě, která i tak vzbuzovala zájem bezpečnostních složek). Zejména každoroční komeniologická kolokvia v Uherském Brodě se stávala v 70.- 80.letech oázami svobodné diskuse, a to zdaleka nejen o Komenském. Právě vydávání a překládání Komenského děl, a to nejen u nás, ale i v Americe, Německu, Itálii či Japonsku, se stává impulsem k růstu badatelského zájmu i k prosazení Komenského odkazu do povědomí vzdělaného světa. Příkladem úspěšné mezinárodní badatelské spolupráce s výrazným ohlasem může být i britský projekt na vydání a zpracování Komenského písemností a rukopisů z archivu jeho anglického přítele Hartliba, archivu, který byl objeven teprve v tomto století a je dnes uložen v univerzitní knihovně v Sheffieldu.

3.Malý profil díla

Vraťme se však ke Komenského odkazu, zvláště k jeho aktuálním dimenzím. Komenského mnohostranné dílo čerpá sice svoji inspiraci ze základních zdrojů evropské civilizace - z antiky, z křesťanství a z renesančního humanismu, ale svým poselstvím hledí do budoucna. Také impulsy české reformace dokázal bratrský biskup přetavit do neformálního, etického a nadkonfesijního pojetí náboženství. Církev se Komenskému jeví jako obecná křesťanská pospolitost, do níž vkládá "malá jednota bratrská" svůj mravní odkaz "jednotě větší, celosvětové". Komenského irénické úsilí o smíření všech křesťanských vyznání na základě dialogu a společně sdílených nábožensko-morálních zásad směřuje tak k modernímu ekumenismu. Svět bez Boha nemohl Komenský přijmout. Nejvyšší bytost je mu kvintesencí dobra, moudrosti a spravedlnosti, původcem a zárukou vesmírné harmonie a člověk, stvořený k obrazu Božímu, je povinen tyto hodnoty rozvíjet. Vykupitel, Boží syn Kristus, je mu pak symbolem lidské naděje v lepší budoucnost. S jeho nadcházejícím druhým příchodem spojoval i své doufání v nové lidství. Pozoruhodně tolerantní je i Komenského vztah k islámu a judaismu, opět s důrazem na společného Boha otce.

V povědomí naší i mezinárodní veřejnosti žije Jan Amos především jako velký pedagog, "učitel národů". I když dnes považujeme Komenského názory na výuku a vzdělání za součást jeho reformního úsilí o celkovou společenskou nápravu, tvoří jeho didaktika a pedagogika nejlépe propracovanou a dodnes nejvíce přijímanou součást jeho odkazu. Komenského výchovná filozofie je jasná - jedině vzděláním se mohou rozvíjet kvality člověka. Jen tato cesta vede k branám moudrosti, pouze tak lze zdokonalit jednotlivce, národ, lidstvo. Výchovnou činnost a "světlo poznání" označil za "nejmoudřejší zbraň", kterou se dá čelit nevědomosti a z ní pramenícímu zlu. Jako zakladatel moderní pedagogiky vzal jako první v úvahu též psychologická hlediska. Odtud takový důraz na didaktické metody, které mají být přirozené, nenásilné a v souladu s postupným duševním vývojem. "Omnia sponte fluant, absit violentia rebus - Vše nechť volně plyne, bez násilného řešení." Klíčovou roli musí sehrát školy, které se měly změnit z "robotáren a duševních rasoven" na "pravé dílny moudrosti a lidskosti", kam by žáci i učitelé rádi chodili. Čtyřstupňový systém vzdělání – od škol mateřských přes základní a střední až po vysoké – je obecně přijímán v celém světě. Připomínám i Komenským tolik akcentovaný pátý stupeň vzdělání čili apodemii, tj. cestování za poznáním. Vrcholem Komenského pedagogické soustavy je koncept celoživotního vzdělávání, neboť člověk by měl usilovat o sebezdokonalování i ve věku mužnosti a stáří. Přitom Komenskému zdaleka nešlo jen o znalosti a vědomosti, jako spíše o formování a výchovu harmonicky rozvinuté lidské bytosti.

Komenský se živě zajímal o vědecký rozvoj, i když řadu dobových objevů nedokázal přijmout. Nebyl exaktním přírodovědcem ani chladně uvažujícím matematikem - přesto si dnes ceníme toho, že dokázal varovat před jednostranným zneužitím vědy a před její dehumanizací. Jediným cílem vědy je přece pomáhat lidstvu, a proto "věda, která se neprojevuje činy, ať zhyne". Komenský byl hrdý na lidské vynálezy a věřil, že přispějí k obecnému pokroku. Tomu měl napomáhat jím navrhovaný "sbor světla", tj. jakási mezinárodní akademie věd, která by podporovala výzkum, výměnu i uplatnění vědeckých novinek.

Komenský však nebyl vědcem pracujícím v klidném ústraní stranou společenského dění. Naopak trýznivá snaha najít východiska z lidských labyrintů jej burcovala k mnohostranné aktivitě a veřejné činnosti. Komenský velmi intenzivně promýšlel možná uspořádání lidské společnosti a jeho myšlenky o národu, státním zřízení, svobodě, spravedlnosti a míru dokážou oslovit i naši dobu. Národ chápe Komenský velmi moderně jako společenství lidí jednoho jazyka, území, společné kultury, vlády a ekonomiky. Národy by se však měly - při vzájemném respektu ke svým odlišnostem - spojovat do vyššího celku, do jakési celosvětové federace států a národů. Také názory na ideální politické uspořádání se u Komenského vyvíjely. Koncem života, zklamán nadějemi v osvícené panovníky, dospěl k závěru, že "nejmoudřejším uspořádáním je republika". Zkreslován bývá Komenského vztah k otázkám války, násilí a míru. Komenský byl samozřejmě vždy pro mír, ale ve svobodě. Respektoval právo odporu proti tyranidě a uznával válku jako krajní řešení (např. v případě protihabsburského boje se tak měla vrátit jeho národu náboženská a státní svoboda). V posledním období svého života, poučen hořkými zkušenostmi a utrpením, odmítl však každou válku "jako něco zvířeckého" a doporučil řešit spory "soudem řádně vedeným". Mírové uspořádání světa, zaručené mezinárodním světovým parlamentem, bylo totiž v jeho koncepci nezbytným předpokladem obecné nápravy a pokroku lidstva.

Komenského dílo má tak mnoho podob, ale především představuje ojedinělou a původní syntézu směřující svým nápravným programem do budoucnosti. Jeho úsilí o harmonické lidství překročilo horizont své doby a přes určité rozpory a utopické rysy promlouvá svým všelidským poselstvím k dnešnímu člověku natolik, že Komenského můžeme označit za "našeho současníka". Komenský - Comenius je příkladem štastného spojení nejlepších národních a evropských tradic, jeho dílo představuje největší dar starší české kultury do pokladnice světové civilizace a jeho myšlenkový odkaz je i výzvou pro příští tisíciletí.

4.Komenského biografie v kostce

Teolog, filozof a pedagogický reformátor - nejvýznamnější osobnost starší české kultury

1592, 28.března - narozen v Nivnici u Uherského Brodu na jihovýchodní Moravě v rodině českobratrského uherskobrodského měšťana a nivnického mlynáře Martina Komenského

1604 - osiřel, další výchova u příbuzných a s podporou Jednoty bratrské

1608-1611 - přerovské bratrské gymnázium, získání jména Amos

1611-1614 - zahraniční studia: Nassavská akademie v Herbornu a studium teologie na univerzitě v Heidelbergu

1614-1621 - po návratu učitelem a duchovním ve službách Jednoty: 1614 vyučujícím v Přerově, 1616 ustanoven knězem Jednoty, od 1617 správcem sboru a školy v severomoravském Fulneku

1618 - první sňatek (s Magdalenou Vizovskou, + i s oběma synky 1622)

1620, 8.11. - porážka českých evangelických stavů na Bílé hoře

1622-1628 - ve vnitřním exilu ve východních Čechách: nejprve do 1626 pod ochranou Karla staršího ze Žerotína v Brandýse nad Orlicí, poté v Bílé Třemešné u Sadovských ze Sloupna

1623 - Labyrint světa a ráj srdce (vydán 1631)

1624 - druhý sňatek (s Dorotou Cyrillovou, +1648, dcerou bratrského biskupa - s ní postupně čtyři děti: Dorota Kristina 1627 - Alžběta 1628 - Zuzana 1643 - Daniel 1646)

1627 - náčrt České didaktiky

1628, 4.2. - odchod do exilu

1628-1641 - první pobyt v polském Lešně pod ochranu rodu Leszczynských

1631 - proslulá učebnice Janua linguarum reserata (Brána jazyků otevřená)

1632 - biskupem (seniorem) Jednoty bratrské

1639 - v Anglii vydán Prodromus Pansophiae (Předchůdce vševědy)

1641-1642 - Londýn: vybídnut anglickými přáteli, připravuje projekt collegium lucis (kolej světla), jakési mezinárodní akademie učenců, a píše programový spis Via lucis (Cesta světla)

1642 - v Anglii začíná revoluce, cesta přes Nizozemí (setkání s Descartesem a mecenášem Ludvíkem de Geer) do Švédska, ve Stockholmu jednání s kancléřem Oxenstjernou

1642-1648 - Elbink (Elblag) ve východopolském Pobaltí (tehdy pod kontrolou Švédů): psaní učebnic pro Švédy za podpory de Geera

1644-1645 - počátky největšího Komenského díla De rerum humanarum emendatione consultatio catholica (Obecná porada o nápravě věcí lidských)

1648-1650 - druhý lešenský pobyt

1649 - třetí sňatek (již bezdětné manželství s Janou Gajusovou)

1650 - Kšaft umírající matky Jednoty bratrské - výraz zklamání z vestfálského míru a ztráty naděje na návrat do vlasti

1650-1654 - Sárospatak (Šaryšský potok, Blatný Potok) v Uhrách (na řece Bodrogu poblíž dnešních slovenských hranic): ve službách sedmihradských knížat Rákócziů, pokus o zřízení první pansofické školy

1654 - Schola ludus (Škola hrou)

1654-1656 - třetí, poslední pobyt v Lešně: snahy o vytvoření nové protihabsburské koalice ze Sedmihradska, Švédska a Anglie za aktivní podpory českého exilu

1656,28.-30.4. - vypálení Lešna polskými vojáky, ztráta rukopisů a majetku, záchrana holého života

1656-1670 - Amsterdam: poslední útočiště pod ochranou obchodnické rodiny de Geerů

asi 1657 - vydání prvních dvou dílů Obecné porady (další, částečně rozepsané díly po Komenského smrti ztraceny, objeveny až 1934, kompletní české vydání teprve 1992)

1657-1658 - vydání sebraných pedagogických spisů Opera didactica omnia

1658 - vydání Orbis sensualium pictus (Svět v obrazech), první obrázkové encyklopedie pro děti

1667 - vydán Angelus pacis (Anděl míru): požadavek odstranění válek mírovým jednáním

1668 - vydání spisu Unum necessarium (Jedno potřebné):

Komenského filozofická závěť vyjadřující touhu po klidu duše a harmonickém splynutí s Kristem

1670, 15.11. - Komenský zemřel v Amsterdamu, pohřben v kostele valonské reformované církve v Naardenu 20 km jihovýchodně od Amsterdamu


www.svamberk.cz

Tyto stránky pro Vás vytvořil holy.cz.
Hostováno u firmy Švamberk NET.