KAPITOLA XXII.

PROSBY K OTCI SVĚTEL O POSLEDNÍ OSVÍCENÍ LIDSKÉHO RODU

   K tobě, ó Otče světel, konečně všichni jsouce obráceni, velice pokorně tě prosíme, smiluj se nad námi všemi! Rozsvit svíci naši, osvětli naše temnoty! (Žal. 18, 29.)
   Neboť tmy dosud zastírají zemi a mrákoty lid. Ale ty vzejdi nad Jeruzalém, ó Hospodine, aby bylo vidět tvou slávu (Iz. 60, 1, 2). Země sama o sobě jako od počátku, tak nyní a navždy není nic jiného než pustá a prázdná věc, věčná skrýše tmy. Ale ty, který jsi řekl: "Budiž světlo" a světlo bylo, poruč také nyní, aby po temnotách zazářilo světlo v našich srdcích (2 Kor. 4, 6). Žili jsme dosud v soumraku, který pro přimíšení tmy není ani dnem ani nocí. Učiň již, co jsi slíbil, aby v podvečer světa bylo světlo (Zach. 14, 7). Ó vyjdi nám den, který nezná západu! Vyjdi světlo, na něž vůbec nemá právo království tmy! Nechť ze strachu před jeho září uprchne do své propasti sám kníže temnot!
   Ó Otče duchů, ó Bože všech těl, jehož oči jsou nad všemi syny Adamovými, který vidíš slepotu naši, slituj se nad námi, abychom také my viděli tebe, od něhož, jímž, a v němž je všechno a také my. Ó nechť nalézají tebe, kterého hledají všichni, i ti, kteří hledat neumějí! Ó světlo neviditelné, dej nám zrak, který by tebe viděl! Ó světlo věčné, osviť naše mysli stvořené k účastenství na věčnosti, aby tobě rozuměly a tebe milovaly. Neboť budou tě chválit temnoty, světlo věčné? Ó vyjasni, vyjasni své paprsky a mocně rozrážej všechny naše mrákoty, aby přestali slepnout, bloudit, tápat, řítit se do jam ti, které jsi stvořil k účasti na světle a životě. Kdybys nás nebyl stvořil, Pane, nebyli bychom. Proč tedy ty, které jsi stvořil k životu, necháváš padat do záhuby? Tvé oči jsou tisíckrát zářivější než slunce, vidí i do hlubiny propasti. Proč tedy nám, které jsi stvořil k obrazu svému, nedáváš rovněž světlé oči, které by také viděly samy v sobě propast své nicotnosti, v tobě pak zdroj svého bytí? Ó vyřkni slovo, které jsi řekl na počátku, "budiž světlo", a řekni také nyní "budiž světlo" a bude světlo.
   K tobě volá stárnoucí svět, abys ty, který jsi osvětloval jeho mladost, nepohrdal jeho stářím, ale dal okřát jeho kostem a dal oživnout jeho mladosti jako orlu. Ó Bože všech národů, dej všem národům poznat hlas své polnice a chodit v tvém světle (Žal. 89, 15, 16). Ó Otče náš, který jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé již v celém světě! Přijd již království tvé celému světu! Děj se již vůle tvá jak v celém nebi tak i na celé zemi! Po celé Evropě, ó pane, po celé Asii, po celé Africe, po celé Americe, po celé Magellanii, po všech ostrovech moře, posvěť se jméno tvé, přijd království tvé, buď vůle tvá! Naplň, ó Bože, zemi poznáním sebe, jako moře je naplněno vodami, aby pro tebe jásala celá země. Povzbuď lidi, aby psali to, co si přeješ, do knih, a ty sám je vepiš do lidských srdcí. Učiň, ať všude na světě jsou zřizovány školy, v nichž budou vychováváni tvoji synové! A ty sám vybuduj svou školu v srdcích všech lidí! Vzbuď ducha moudrých na celém světě, aby dychtili po tvé slávě, ale ty sám buď předsedou sboru svých vyvolených! Navrať národům vyvolené rty, aby tě slavili jedněmi ústy a sám nás uč vnítřními domluvami!
   Ó světlo světa, ježíši Kriste, bez něhož všechno je tmou, osviť svět! Ó živote světa, bez něhož všechno je mrtvé, oživ svět! Ó cesto, bez níž je všechno neschůdné a scestné, zaveď všechno, co se od tebe vzdaluje, svou mocí k sobě do své blažené věčnosti! Ach Pane, ptáš-li se nás, volajících k tobě, jako Bartimea, co chcete, abych pro vás učinil, tisíckrát opakujeme toto jediné: Abychom viděli. Neboť veliké a temné mraky nekonečných nevědomostí, omylů a marností zakalují oči světa, takže nemohou vidět tebe, slunce pravdy a spravedlnosti, jsouce zahaleni svými mrákotami, které milují a zdráhají se jich se zbavit, protože neznají světlo. Zahřmi tedy, ó Pane, a vypusť své blesky, aby tvé světlo mocněji zalilo všechny Šavly, aby se stali Pavly a šli ve jménu tvém k lidu a národům otvírat jim oči, aby se odvrátili od tmy k světlu a z moci ďáblovy k živému Bohu, aby jim byly odpuštěny hříchy a dostalo se údělu být mezi svatými pro víru, kterou mají v tebe (Skutk. 26). Ó pane Ježíši, ať se stane tak, jak o tobě oznámil Otec! Bylo by málo, kdybys byl oprávcem jednoho nebo dvou národů; ustanovil jsem tě světlem národů, abys byl spásou boží až do nejzazších končin země (Iz. 49, 6). Pošli anděla s věčným Evangeliem, aby bylo zvěstováno všem národům, kmenům, jazykům a lidem (Zjev. 14, 6). Ó Pane, který jsi řekl, nechte přijíti maličkých ke mně a nebraňte jim, prosíme tě při celé hloubce tvého slitování, abys ty sám nechal k sobě přijít maličké celého světa (Mar. l0, 9), a abys nebránil přivádět k sobě syny národů z nejzazších končin země, pro svou slávu, ó Bože Hospodine, k ozdobě svatého svého města Jeruzaléma (Iz. 60, 9). Ale kdyby někteří (buď z farizeů nebo z tvých žáků) činili potíže, pokárej je a ty sám, ó Spasiteli světa, způsob, aby nemohli bránit tomu, co se týká tvé slávy a spásy světa! (Mat. 21, 16). Prosívali tě démoni, tvoji nepřátelé, abys jim nepřikazoval odejít do propasti, a tys jim dával dovolení vstoupit do vepřů (Luk. 8, 31). My pak, tvoji služebníci, prosíme, abys už přikázal svrhnout je do propastí, propast nad nimi zavřít a zapečetit, aby již nemohli svádět národy (Zjev. 20). A jestliže přece dosud dovoluješ vstupovat vepřům do tohoto světa, aby se sami hnali svou vzteklostí do záhuby, nechť se uskuteční tvá rozhodnutí, která sama jsou propastí, jen ať jsou již vyproštěni z moci ďáblovy všichni lidé, které nyní drží jako zajatce podle své vůle. Aby se již celý dům světa naplňoval kadidlem a světlem tvé slávy a aby po celém světě myriady lidí obklopovaly velebnost tvého trůnu a jeden vedle druhého volal: Svatý, svatý, svatý Hospodin, Bůh zástupů! Plná je celá země jeho slávy (Iz. 6, 3, 4). Ó staň se, staň se, svatý Bože, staň se! Amen! Amen! Amen!

Budiž jméno Hospodinovo požehnáno od tohoto času až na věky. Od východu až do západu slunce je chvály hodno jméno Hospodinovo. (Žal. 113. v. 2, 3.)

KONEC.